Čtenářská kuchyně: Rapsodie v bílé a zlaté

„Nejdříve jsem ji viděla kdesi na obrázku, ale byla hodně jiná. Čím se odlišovala od těch běžných bylo, že byla bílo-zlatá a eliminovala stříbrné prvky. Možná ten původní obrázek byl vlastně dokonce bílo-měděný,“ začíná své vyprávění paní Míša.

„Obešla jsem nejrůznější studia: Hanáka, Sykoru a Korynu nevyjímaje a ceny se zdály astronomické. Po půl roce usilovného hledání, jsem dospěla k rozhodnutí, že si budu muset najít šikovného truhláře, který by ji postavil podle toho, co mi renomovaná studia nakreslila do plánku, ale co se mi stále materiálově nelíbilo. Navštívila jsem několik truhlářských potřeb, přeptala se tam lidí u přepážek na povrchy, co je do kuchyně nejlepší, a po necelém týdnu jsem měla vybraný povrch,“ pokračuje paní Míša.

„V mém případě šlo o fólii od firmy 3K, která se prakticky nedala rozeznat od laku, na který jsem finančně neměla. Pak jsem se vydala do jiných truhlářských potřeb, pohrkala si tam s výjezdy šuplíků a zavíráním dvířek a vybrala si Hettich,“ vysvětluje paní Míša.

„V mezičase jsem na internetu sháněla správně barevné úchytky, až se mi ozval dovozce jedné španělské firmy, který měl v zásobě mosazné úchytky, které byly mému obrázku barevně nejblíže. Pak následoval maratón sladit jednotlivé prvky: od výběru lustrů a světel do skřínek po zlatý proužek mezi kachlíky, mimochodem 27 kusů listel mám stále ve sklepě, směje se paní Míša.

„Nakonec jsem dostala doporučení na skvělé truhláře z Velkého Meziříčí. Trochu jsem se bála, aby se mi to cestovné moc neprodražilo, ale nakonec jsem s nimi byla moc spokojená. A jak to tak chodí, byla ta kuchyň nakonec jiná než všechny návrhy ze studií i obrázek, který jsem si zcela původně vytrhla z jednoho německého časopisu. No, posuďte sami,“ zakončuje paní Míša.

Text i foto: čtenářka